Počátky železnice a rozvoj turistiky v Českých zemích
Počátky železnice v Českých zemích lze datovat již do první poloviny 19. století. Tehdy sloužila především pro přepravu nákladů, nicméně přeprava osob rovněž postupem času nabývala na významu.
Železnice se tak zasloužila o rozmach turistiky a cestování za zajímavými cíli. Takovými cíli mohly být velká města, která železnice spojovala, ale dráha byla později i velkou společenskou možností. Lidé se mohli snadno a rychle dostat do míst Českého ráje i Podkrkonoší, odkud se rychle začal rozvíjet turismus. V té návaznosti došlo ke vzniku mnohých turistických chat a atraktivních stezek, které k nám přijížděli obdivovat i turisté z Vídně, s níž jsme byli právě železnicí propojeni.
Nadšenci přírody a pohybu díky možnostem železnice dali za vznik spolkům, které organizovali pěší výlety a další formy pobytu v přírodě. Rovněž tím začalo období, kdy lidé rozvíjeli různé početnější sportovní akce, jako jsou běh na lyžích, vodácké výpravy nebo třeba také horolezectví. V této spojitosti za podpory Vojty Náprstka bylo vytvořeno mnoho značených turistických tras, jejímž rozsahem a kvalitou se můžeme dodnes chlubit před celým světem.
Vznik turistických map
Možnostmi železnice a tím i postupně masovějšími výpravami do přírody vznikají turistické mapy. Tyto mapy v období Rakousko-Uherska zpracovával Vojenský zeměpisný ústav ve Vídni. Po vzniku ČSR se tvorbou map zabýval Vojenský zeměpisný ústav (VZÚ) v Praze. Tento (VZÚ) společně s Klubem českých turistů po roce 1935 vydává edici turistických map, které byly později doplněny o vlastivědný obsah.
Po druhé větové válce byly mapy tajné. Používaly se pouze pohledové mapy, které vydávalo Státní tělovýchovné nakladatelství a Čedok. Po roce 1989 došlo k odtajnění vojenských topografických map. Na jejich podkladě vznikala edice turistických map KČT v měřítku 1:50 000.
Dnes můžeme říct, že i přes rozmach automobilové dopravy železnice stále oslovuje množství lidí, kteří vyráží za svým dobrodružstvím. Vnímání železnice je v mnoha ohledech chápáno jako bezstarostné a společenské. Působivé pohledy z okna železničního vagonu a prostředí železnice jistě dokážou navodit cestovatelské pocity. Pro ty menší začíná dobrodružství koupením jízdenky, tak s nimi vyrazte na výlet po železnici, máme zajímavý typ.
Jizerskohorsko-krkonošská železniční trať
Jen málokterá železnice se může pyšnit tolika „nej“ jako jizerskohorsko-krkonošská železniční trať Tanvald – Harrachov. Mezi lidmi takzvaná „kořenovská Zubačka“ nebo také „Polubenka“.
Zajímavá je nejen unikátním stavebním provedením, ale také svojí bohatou historií. Stala se pravidelným cílem cest pro obdivovatele železnice a technických památek z celé Evropy a v roce 1992 byl úsek Tanvald – Kořenov prohlášen Ministerstvem kultury ČR za kulturní památku.
Trať z Tanvaldu do Harrachova se honosí mnoha zajímavými umělými stavbami, mimo jiné pěti tunely, z nichž nejdelší měří 940 metrů, dodnes dochovanou 4,43 km dlouhou dvoupásovou Abtovou ozubnicí v ose koleje na sedmikilometrovém úseku Tanvald – Kořenov, překonávajícím výškový rozdíl 235 metrů maximálním stoupáním až 58 promile, které je největším v České republice.
Z památkově chráněného kořenovského nádraží (701 m n.m.) železnice pokračuje táhlým obloukem ve tvaru podkovy přes 26 metrů vysoký most nad řekou Jizerou, kterým přechází z Jizerských hor do Krkonoš.
Dále již osiřelé koleje pokračují z dnešní konečné v harrachovské místní části Mýtiny (740 m n.m.) přes Novosvětský průsmyk (885 m n.m.) dalších 15 km do polského lázeňského města a krkonošského střediska Szklarska Poreba, odkud jezdí elektrické osobní vlaky Polských státních drah dalších 32 km do města Jelenia Góra.
zdroj :
zubacka.cz