První cestovatelé Karel Hynek Mácha a Růžena Holubová

Je zde pro vás další článek o cestování a turistice. Tentokrát se budeme věnovat dvěma českým cestovatelům, kteří se nesmazatelně zapsali do české historie.

Cestování v dobách našich uvedených dobrodruhů bylo jistě plné dobrodružství a odvahy. Podobné dobrodružství těchto cestovatelů můžeme dnes možná zažívat už jen v odlehlých částech na Zemi, které ještě nejsou tak zasažené globální turistikou.

Dnes máme také možnost, stát se vzdělaným turistou, aniž bychom vykročili přes práh a artefakty dnešních dobrodruhů jsou nám s úžasem předkládány jeden za druhým. Vše je virtuální a na dosah, ale tenkrát slovo „online“ znamenalo zcela něco jiného. Pokud se vám dnes podaří sehnat vhodného sponzora, můžete se podívat prakticky na jakékoliv místo na zemi, v uvozovkách pohodlně a bezpečně.

V tomto ohledu bych rád vyzdvihl také roli Vojty Náprstka jako tehdejšího mecenáše českých cestovatelů a zakladatele etnografických muzeí. Několik, dnes již známých osobností, se právě díky jeho podpoře nesmazatelně zapsalo do české historie.

Česká republika patří neodmyslitelně mezi působivé krajiny a právě několik míst naší krásné země je spojeno se jménem Karel Hynek Mácha. Pro tohoto cestovatele, herce, malíře a dramatika by mohlo platit přísloví: „zná svou zemi jako své boty“. Výčet míst, které navštívil, je opravdu velmi rozsáhlý.

Karel Hynek Mácha

– dramatik, herec, malíř a cestovatel, pro něhož platí přísloví: „zná svou zemi jako své boty“.

Karel Hynek neměl nikdy mnoho peněz a možná i proto putoval většinou pěšky. Zvláštní půvab pro něho měly hrady a zříceniny, o kterých psal i maloval. Často i na těchto místech pod širým nebem nocoval. Měl velké cestovatelské znalosti a proto většinou jako vůdce cestoval s přáteli do dříve navštěvovaných lokalit. Jeho působení můžeme postřehnout takřka po celé naší zemi. Několikrát tento český cestovatel překonal i Alpy cestou do Itálie.

Karla Máchu máme dnes silně spojeného s Máchovým jezerem, jehož okolí bylo na jeho počest nazváno Máchův kraj. Pro zajímavost zde umístil děj jeho nejznámějšího díla Máj. Také si pamatujete recitace této básně ze základní školy?

Tak si své vzpomínky trochu oživte:

Máj

Byl pozdní večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech;

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

Jezero hladké v křovích stinných

zvučelo temně tajný bol,

břeh je objímal kol a kol;

a slunce jasná světů jiných

bloudila blankytnými pásky,

planoucí tam co slzy lásky.

Tip na výlet – hrad Houska

Ve spojitosti s Máchovým krajem bychom vám rádi dali tip na výlet na tajemný hrad Houska. Traduje se, že hrad Houska by měl být starší než hrad Bezděz, který patří mezi naše nejstarší dochované hrady vůbec.

První otázkou, která se nabízí, je, proč byl vůbec hrad Houska postaven. Podle autorů článku „Houska“ stojí v místě, které nemá ze strategického hlediska žádný význam. Nestojí poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil ani funkci hraničního hradu, byl postaven v naprosto pusté krajině bez dostupného zdroje vody. Neexistuje žádný důvod, proč by měl být tento hrad zbudován.

Velmi zajímavý je i po architektonické stránce. Podle redaktorů je celý obranný systém zaměřený proti "vnitřnímu nepříteli". Snad se zde střežilo "něco", co se nesmělo dostat ven.
Podle legendy byl hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Peklem můžeme rozumět v podstatě cokoliv. Právě nad touto průrvou má stát hradní kaple.
Traduje se také, že v podzemí hradu je množství podzemních chodeb a prostor, v nichž mají být pohřbeny "jisté věci" a kostry "nelidí". Místo, kudy bylo možno do těchto chodeb vstoupit mělo být označeno nad dnes již neexistující hradní bránou.

Je možné, že ještě předtím, než byl hrad Houska postaven, bylo toto místo natolik zvláštní, že připoutalo pozornost tehdejší vládnoucí třídy. Snad i zde existoval nebo existuje přestup do jiného světa, jehož obyvatelé mohou být od nás natolik odlišní, že splňovali představu o obyvatelích pekel.

Autoři se tedy ptají: "Co to bylo za nebezpečí, které zřejmě ohrožovalo samotné základy feudálního státu, byl-li právě proti tomuto nebezpečí zbudován takový hradní komplex?"

Přijeďte si udělat vlastní názor na záhady, které hrad obklopují.

Hrad Houska, pevnost plná záhad.

Růžena Holubová

Další osobností, která si naplnila své touhy po poznání, byla dívka a později žena známého českého cestovatele. Seznamte se s paní Růženou Holubovou.           

Tato žena si prožila společný sen s Dr. Emilem Holubem, kde mu po jeho boku pomáhala s plánováním a realizací všech cest za poznáním. Při cestě do Afriky se naučila místní jazyk a tím byla pro celou skupinu vyhledávanou tlumočnicí.

Tato žena byla duchapřítomnou oporou celé skupiny, když se postavila se zbraní v ruce kmenu Mašukulumbů a dost možná, tak celé skupině zachránila život. Na výpravách pomáhala preparovat ptáky a drobné savce a působila jako ošetřovatelka zesláblých a nemocných pacientů. Sama si rovněž prošla onemocněním malárií. Po smrti manžela se dál starala o pozůstalost a nadále připomínala velikost odkazu jeho díla.

„Kde by muži byli bez svých žen“

Růžena Holubová, jako Rakušanka, se v roce 1920 stala čestnou občankou Holic. Ve městě Holice v Čechách je dnes muzeum věnované Dr. Emilu Holubovi a jeho cestám po Africe. Můžete zde vidět mnoho exponátů manželů, kteří žili svůj sen.

Dr. Emil Holub a Růžena Holubová v Africe

Zdroje:

cs.wikipedia.org

hrady.cz

hradhouska.cz

holubovomuzeum.cz/historie/emil-holub

pardubice.rozhlas.cz/africke-leto-s-ruzenou-a-emilem-holubovymi-6673380