Jak se v Čechách vyvíjelo lyžování, vodní a vysokohorská turistika
Rozvoj lyžování od dob Rakousko-Uherska
Předchůdci dnešních lyží byly sněžnice a ty měly za úkol chránit nohu a zvětšit její plochu pro usnadnění chůze ve sněhu. Významnou proměnu prodělaly sněžnice v severních oblastech Evropy a Asie. Protáhly se a zúžily, což umožnilo nejen chůzi, ale i rychlejší klouzavý běh na sněhu. Byly zhotovovány nejčastěji ze dřeva a jejich podoba se nám zachovala v prehistorických rytinách a skalních malbách. Spolu s lyžemi se až do devatenáctého století používala jen jedna dlouhá hůl. Sloužila jako opora při jízdě a zatáčení, k brždění i jako zbraň.
Počátky lyžování v českých zemích nám jsou dobře známy z písemných pramenů. Roku 1887 zakládá Josef Rössler-Ořovský první lyžařský kroužek při bruslařském spolku v Praze (pozdější Český Ski klub). J. R. Ořovský je velkou postavou českých a československých sportovních počátků a má „na svědomí“ první dva páry ski, jak čeština nazývala lyže ještě za první republiky. Další lyže nechal přivést pro své dělníky v Krkonoších hrabě Jan Harrach. Podle těchto lyží začali místní řemeslníci vyrábět další páry.
Po světové válce se lyžování rychle vyvíjelo. Technika lyžování byla přejímána z alpských škol, se kterými české držely krok.
Do dnešní doby se pohyb na lyžích rozčlenil do několika odvětví. Základními dvěma odvětvími lyžování jsou sjezdové, při kterém lyžaři sjíždějí z pravidla prudký kopec a na klasické zahrnující kromě běhu na lyžích také skoky na lyžích a severskou kombinaci, která zahrnuje běh a skoky. Obě odvětví jsou pěstována nejen jako sportovní disciplíny, ale také v rámci turistiky. Moderním a nejmladším lyžařským odvětvím je akrobatické lyžování, při kterém lyžaři na lyžích předvádějí akrobatické prvky jako salta nebo jízdu přes umělé překážky atd. Samostatně organizovaným odvětvím, které kombinuje běh na lyžích se sportovní střelbou, je biatlon.
Lyžařské závody z roku 1902 v Jilemnici před hospodou Na Kozinci
Vodáctví nejvíce pomohli skauti a trampové
R. Ořovský má rovněž na svědomí dovoz několika kánoí z Kanady, a to roku 1910. Obliba těchto lodí rychle stoupala, a tak již 29. listopadu 1913 byl založen Svaz kanoistů království českého. Po vzniku Československa se vodní turistika začala rozvíjet velmi rychle. Zakládala se vodácká tábořiště, byly pořádány první vodácké závody. O propagaci vodáctví v Čechách se také silně zasloužilo skautské hnutí. Díky tomuto spolku vzniklo tak originální, levné a bezpečné plavidlo až pro 8 dětí a jednoho kormidelníka. Vodáctví šlo ruku v ruce s trampingem. Trampové měli vždy k přírodě nejblíže a jejich osady často ležely přímo na vodních tocích. Proto není divu, že trampové v kánoíchdoslova procestovali republiku.
Česká obliba tohoto typu vodní turistiky je ve světě ojedinělá. Infrastruktura vodáctví se stále rozvíjí. Kempy se zvelebují, mnohé dosud nesjízdné jezy jsou rekonstruovány na vodácky přívětivější a bezpečnější. Zájmy vodáků se však mnohde kříží s provozovateli malých vodních elektráren na jezech, které odebírají značnou část vody z řeky a při nižších vodních stavech způsobují nesjízdnost jezu a nedostatek vody pod ním.
V Česku je vodní turistika provozována zejména v letní sezóně na největších řekách, které mají dlouhé souvisle splavné kaňonovité úseky s mírně tekoucí vodou, občasnými lehkými peřejemi a množstvím jezů. Díky tomu je na nich také plně rozvinutá vodácká infrastruktura, jako jsou půjčovny lodí, kempy, hospody atd.
První Ořovského kánoe na české řece mezi lety 1906–1910
Z pěší turistiky k té vysokohorské
Horská turistika tvoří plynulý přechod od původní pěší turistiky, přes náročné formy uváděné jako tzv. vysokohorská turistika. Méně náročné formy jsou dostupné komukoliv, náročnější formy vyžadují získání dalších znalostí a dovedností nejlépe pod odborným vedením.
Vysokohorskou turistiku (VHT) lze provozovat buď individuálně, nebo organizovaně. Tato forma byla již podporována Klubem českých turistů jako i akce horolezeckých oddílů.
V Československu byla vysokohorská turistika možná v jediných československých velehorách, ve slovenských Vysokých Tatrách. Postupně pak byla omezována správou TANAPu, takže na místa mimo značené turistické cesty se mnohde smí jen s placeným horským vůdcem.
Pro zajímavost, první turistou v Tatrách byla dokonce žena, dcera polského krále Kežmarského, která vystoupila na Zelené pleso. Historie prvních lidí, kteří přicházeli do Tater za odpočinkem a relaxem sahá až do 17. století.
Na území Česka lze vzhledem k terénním podmínkám provozovat v horách jen méně náročné formy horské turistiky a dále přípravu na náročnější akce VHT výcvikem na horolezeckých cvičných terénech či umělých stěnách. V zahraničí lze absolvovat jak méně náročné, tak náročnější formy VHT. Počet těchto cest v poslední době rychle roste.
Vybavení pro horskou turistiku závisí do značné míry na náročnosti provozované aktivity. Nezbytností je kvalitní turistická výstroj (oblečení a obutí), často je však zapotřebí rovněž výzbroj (jistící set, přilba, lano, cepín, mačky a další). V posledních desetiletích prošlo vybavení pro horskou turistiku výraznou modernizací a také se výrazně uplatňují různé syntetické materiály.
Zdroj: cs.wikipedia.org
V předchozím článku
 |
Klub českých turistů byl založen v roce 1888 skupinou vlastenců kolem Vojty Náprstka. Od počátku byl Klub velice aktivní - velice rychle vyrostla síť turistických ubytoven, vznikla hustá síť značených cest a řada předních osobností země si považovala za čest, že mohla být jeho členy. Dnes Klub českých turistů sdružuje téměř 40 000 turistů po...
|